Úvodní stránka > Aktuality > Výcvik zpravodajských a průzkumných orgánů - přesuny na sněhu a ledu.

Výcvik zpravodajských a průzkumných orgánů - přesuny na sněhu a ledu.

Druhý lednový týden bylo organizováno zaměstnání ve speciální tělesné přípravě - přesuny na sněhu a ledu pro zpravodajské a průzkumné orgány 15. ženijního pluku. Cílem bylo zdokonalit pohyb jednotlivců a jednotek v horském terénu na skialpech a sněžnicích. Nabízíme vám příběh z tohoto zaměstnání...

 

"Byl jsem v horách"

Vítr nese spirálou do výšky obrovská mračna sněhu. Oblaka se valí přes hraniční hřeben Vysokého kola. Koutkem oka pozoruji Petra, jak se dlouhými oblouky pohybuje okrajem lavinového svahu směrem k Martinově boudě. Petr je pátrač a nejlepší lyžař naší průzkumné čety. Hledá pro nás nejbezpečnější sestupovou cestu do Martinova dolu. Horské údolí se náhle zatáhlo neprostupnou mlhou. Pátrač nám zmizel z očí. Naštěstí nejhorší úsek má za sebou a vjíždí do lesa na Pašeráckou stezku. Tentokrát to bylo o fous. Tak to v horách chodí. Četa vyráží za naším pátračem. V Krkonoších je vyhlášen 3. stupeň lavinového nebezpečí. Přesuny vyžadují velkou opatrnost a výbornou znalost lavinové problematiky. Musí se volit bezpečná trasa. Naštěstí máme u sebe zkušené instruktory z řad tělovýchovných pracovníků 15. ženijního pluku. Ti mají veliké zkušenosti z vysokých hor a vždy jsou schopni dobře veliteli poradit při plánování přesunu. Zabodávám hole do sněhu odrážím se a sjíždím na okraj Martinova dolu za kamarádem Kubou.

Na okraji dolu paprsky ranního slunce překonaly obzor. Nad Sněžkou se začíná rozlévat světlo nad Krkonošemi. Po prožité noci v bivaku mnou občas oklepne zima. Noc jsme zvládli s přítelem Kubou přežít v záhrabu celkem v teple. I když bylo – 15°C. Díky tomu že trampujeme spolu od 14 let máme zkušenosti ze zimního táboření na naší osadě ve „Zlatým údolí“ v Brdských lesích. To vše je ale nic, proti zkušenostem našich instruktorů.

Večer mi Kuba v záhrabu vykládal, jak to chodí na takovém zimním výcviku u výsadkářů, kde dřív sloužil: „Kamaráde to se nedá srovnat. U ženistů se ti věnují, snaží se tě něco naučit. Moc dobře ví, že spěchem a křikem se nikdo nikdy nic nenaučí. O horách se musíš učit pomalu a s rozmyslem. Matka příroda a Duch hor vycítí že nejsi horal. Ty kopce ti nic neodpustí. To se nedá srovnat tam a tady“.

V rychlosti dojíždím na začátek lavinového svahu nad Martinovou boudou. Hlavně nezazmatkovat a uhnout včas po pátračově stopě a ostatních z čety, jak mě to instruktoři učili, na Pašeráckou stezku. Lavinový vyhledávač, který každý den kontrolujeme, mám v pořádku, tak kdyby bylo nejhůř, snad mě rychle v lavině najdou. Lavinovou záchranu jsme tento týden nesčetněkrát trénovali i přednášky měli. Se Svatou trojicí: Lavinovým vyhledávačem, Sondou a Sněhovou lopatou to z nás každý na četě umí.

I když jsem zde potřetí pořád se něco nového učím. Různé lanové techniky pro překonávání horského toku, transport zraněného na univerzálním transportním prostředku UT 2000, lezení na ledu, pohyb na mačkách… Máme hodně nováčků, a tak musí naši instruktoři klást důraz na základní věci pohybu, lezení a přežití v horách. Letos je tempo mírnější. Bez základů to u „Mladejch“ nepůjde.

Doufám, že příští rok zase budeme provádět ženijní průzkum, tak jako loni mezi Dívčími lávkami a Špindlerovským sedlem.

Už dnes má náš tělocvikář spolu s náčelníkem zpravodajské skupiny zpracovaný Bojový rozkaz pro provedení ženijního průzkumu ve Lvím dole a přípravě demolic mostů a propustků na horské silnici mezi Horními Mísečkami a Vrbatovou boudou.

Nejhorší úsek sestupu mám za sebou. Pevně stojím s lyžemi na Pašerácké stezce. Hluboce vydechuji a dávám se dohromady. Batoh a zbraň mě táhne k zemi. Musím energii doplnit sušeným masem. Za ten týden jsme se toho naučili hodně. Už se těším až v sobotu budeme sedět s přítelem Kubou a ostatními na zimním potlachu naší osady u Zrzavého paviána. A tam až všem trampům ze Zlatého údolí ukážeme improvizované sněžnice. To bude něco. Tak jak říká Kuba, ani u výsadkářů tě to nenaučí.

Myslím ale, že jsme podali velký výkon. Celá Olomoucká ženijní průzkumná četa sjela čtvrtou nejvyšší horu Krkonoš Vysoké kolo 1509 m.n.m. se zbraní a dvaceti kily na zádech. Dnešní sjezd „Kola“ a noční bivak, mě a Kubu přesvědčil, že máme nato jít v letošním roce na soutěž přírodního víceboje Krkomen, který pořádá 15. žp. Myslím, že to, co s Kubou umíme a známe o horách se snad hravě vyrovná Slovákům a Rakušákům, kteří tam letos mají být. Hlavně musíme sehnat třetího do týmu, ale na ženijní rotě by to neměl být problém. 

 

Text a foto: rotmistr Jan PŘÍKAZSKÝ

Nahoru